Pololetí v první třídě je chvíle, kdy se ohlížíme za tím, co děti ve škole prožily a zvládly. Nemusí to ale být jen přehled učiva a dovedností. Děti se učí být školáky – vydržet u práce, požádat o pomoc, zvládnout chybu, spolupracovat a věřit si.
A právě tyto důležité věci se do běžného hodnocení často nevejdou. Proto jsme pololetní reflexi pojali jinak: jako zastavení na cestě a přemýšlení nad tím, jaké je to být prvňákem.
Každé dítě si vytvořilo postavu samo sebe v životní velikosti. Děti se navzájem obkreslily na velký papír a postavu postupně „plnily“ svým příběhem. K hlavě psaly, jak se učí, k srdci, jak se ve škole cítí, k ruce, co už zvládají jako školáci, a k nohám, kam by chtěly jít dál. Součástí byla i práce s portfoliem. Děti psaly vlastními slovy, s oporou jednoduchých otázek.
Ve třídě pracujeme s mapami pokroku i portfolii. Každý nástroj má jinou roli: mapy ukazují učivo, portfolio uchovává práce a postava vypráví příběh dítěte jako školáka. Neporovnává výkon, ale zachycuje prožívání a růst.
Postavy vyfotíme a uložíme do portfolií. Na konci roku se k nim vrátíme a děti vytvoří novou verzi, aby samy viděly svůj posun. Sebehodnocení je tak přirozená součást učení. Stačí dát dětem prostor přemýšlet o tom, co už zvládají a kam chtějí jít dál.
I prvňák dokáže o svém učení přemýšlet víc, než bychom jako dospělí čekali.